Rozcvička

Už když jsem si dávala věci do skříňky a pak zamykala plechová dvířka, bylo mi jasné, že dneska nás tady rozhodně moc nebude. Jako by v pátek večer nikdy neměl nikdo čas – nebo aspoň ne na pořádné protažení těla. Ještě tak zajít někam do klubu nebo do hospody s nadcházejícím víkendem se začít bavit a opíjet – na to mě nikdy moc neužilo. A tak jsem byla ráda, že jsem si místo toho našla tuhle zábavu.

Ale že tu budu dneska sama, to mě tedy opravdu překvapilo. Nervózně jsem si v prázdné tělocvičně popotáhla ramínka sportovního tílka a rozhlédla se kolem. Takhle to tu vypadalo strašně divně, jenom já…  A trenér. Tedy teď můj zcela osobní trenér!

Jenomže…

„Aha,“ řekl, když mě uviděl, jak stojím sama samotinká na parketách, „nerozpustíme to dneska? Když…“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne ne, kdepak. Jednak jsem si zaplatila, ale hlavně – já sem chodím přece právě proto, abyste vy se mnou něco dělal a dal mi pořádně do těla. A nezajímá mě, jestli nás je tady dvacet nebo pět. A nebo já sama. Takže?“

Jen pokrčil rameny.

„Jak chcete.“

To jeho ušklíbnutí mě mělo varovat.

Sjel mě pohledem od hlavy až k patě a pokývnul bradou.

„Takže pro začátek kolem tělocvičny. A klusem.“

Postavil se doprostřed a sledoval mě, jak poctivě obíhám kolem něho. Copak o to, na zahřátí to nebylo špatné, ale osobně jsem měla radši nějaké to normální aerobní cvičení podle trenéra. Neměl totiž vůbec špatnou postavu, což je docela logické… Přistihla jsem se, jak si představuju jeho tělo úplně nahé…

„Neflákáme se, jedeme jedeme!“

Asi bylo poznat, že nejsem úplně soustředěná, ale když já jsem si prostě nemohla pomoct! Teprve teď jsem si to uvědomila celé – jsme tady přece sami a tohle je dneska poslední cvičení, po nás už tady nikdo nebude! Toho by se přece dalo využít… A možná i mělo!

„Tak takhle by to nešlo. Taháte nohy za sebou a žádný tempo – na co myslíte?“

„To se radši ani neptej,“ pomyslela jsem si.

Jenomže já někdy myslím strašně nahlas…

„Cos to říkala?“

No aspoň, že už si netykáme, řekla jsem si a jenom pokrčila rameny. A taky se zastavila, opřela se rukama o kolena a v předklonu se vydýchávala. Jenom jako. Nevěděla jsem totiž úplně přesně, co mám dělat.

Pomalu přišel ke mně blíž.

„No?“

„Vůbec nic!“ odsekla jsem a zase se postavila.

„Takže dvacet kliků. Za odmlouvání.“

Zavrtěla jsem hlavou a zatvářila se znechuceně.

„Copak jsme někde v lágru?“

Zvednul obočí.

„Chtěla jsi pořádně do těla?“

Mlčela jsem. To, co právě probíhalo, se mi líbilo čím dál tím… víc.

„Tak dělej!“

Jako ve snách jsem se viděla, jak si lehám na zem k jeho nohám a dělám dvacet poctivých, mužských kliků. Dělali jsme je často, takže mám docela trénink…

„Vidíš, jak ti to jde,“ řekl, když jsem se zase postavila, teď už doopravdy trochu udýchaná. „A teď jdeme.“

„Kampak?“ ohradila jsem se, ale vzal mě za rameno a lehce postrčil k té straně tělocvičny, kde byly posilovací stroje.

A tak jsem následující čtvrthodinku strávila na nejrůznějších mučidlech pod jeho nekompromisním diktátem, který mi velel předvádět se mu v opravdu zajímavých polohách. Nikdy bych neřekla, že mě to může tak vzrušovat, nechat se buzerovat namakaným chlapem a potit před ním krev…

„No dělej, makej, pořádně!“

Dirigoval si mě s nezúčastněným úsměvem a pohledem, kterým mě rentgenoval a spaloval. Viděla jsem to na něm a v něm – určitě myslel na to samé, na co já!

Přivřela jsem oči a rozhodla se skočit. Ne na něj, zatím ještě ne… Do toho.

„A nechceš mi to předvést?“

Naklonil hlavu maličko na stranu a děsně mu to slušelo…

„Co jako?“

Jen jsem se usmála a pokrčila rameny.

„Všechno, co chceš…“

Takovou reakci jsem ale opravdu nečekala.

„Já ale nechci nic,“ skoro vykřiknul, „a moc by mě zajímalo, co vlastně chceš ty!“

„No, já…“

Vyděšeně jsem se chtěla zvednout z právě probíhajícího stroje, jehož pák jsem se pevně držela oběma rukama, ale to zřejmě nebylo to pravé.

„Kampak, holčičko?“ Teď už zase jen vztekle syčel. „Nehraj si se mnou!“

„Já si nehraju,“ odsekla jsem vzdorovitě.

Nesnáším, když něco nevychází podle mých představ. Ale to on asi taky ne.

Chytil mě za obě zápěstí a zvednul ze stroje. Stála jsem před ním a cítila pramínky potu, jak mi stékají po zádech… Ale nebyl to pot ze cvičení. Bylo to vzrušení, nebo strach… Nebo snad obojí?

Pak mi jednou rukou sevřel obě zápěstí za mými zády, druhou mi přejel po vlasech, pak vepředu po prsou a trochu sevřel.

„Sundat,“ řekl chladně.

A bylo to.

Pomalu jsem zavrtěla hlavou. Sevření za mými zády zesílilo.

„Po tobě,“ sykla jsem a zavřela oči.

Když jsem opět prohlédla, stál přede mnou jenom v šedých boxerkách, pod kterými se to nepokojně dmulo.

Asi jsem se zatvářila nepatřičně spokojeně, protože mě lehce chytil za vlasy a maličko mi zvrátil hlavu dozadu. Ale opravdu jen tak, aby mě to vzrušilo ještě víc.

„Dělej,“ řekl nekompromisně a vlasy mi zase pustil. „Nikdo tady není…“ dodal pak skoro, skoro prosebně.

Jako bych to snad nevěděla.

S vědomím toho, že mi nic jiného nezbývá, jsem si údajně typickým ženským způsobem přetáhla propocené tílko odspodu přes hlavu a na kůži jsem ucítila chladný vzduch kolem. Začala jsem se třást. To přejde, to přece přejde… Ale nebylo to zimou.

Díval se na mě, jak před ním stojím skoro úplně nahá, zrůžovělá několika intenzivními pocity a klopím oči, protože nevím, kam s nimi… Určitě jsem se mu líbila, to bylo poznat. Jen jsem si nebyla jistá, jak dalece se chce jenom dívat.

„Tak pokračujeme,“ řekl po chvíli klidně.

Tázavě jsem se na něj podívala.

„Jsi tu přece proto, abych s tebou něco dělal, ne?“

Už podruhé použil moje slova a já si uvědomila, že jsem si to všechno asi zavinila sama. Nebýt toho, mohli jsme už být každý někde jinde a dělat něco jiného… Ale určitě ne tak vzrušujícího a nepopsatelného.

Klidně jsem si nechala ukázat další ze strojů, posadila se na jeho sedátko a chytila se pák.

„A pořádně. Ne, že to budeš zase flákat!“

Poslechla jsem ho docela samozřejmě, jako by to takhle bylo odjakživa. Jako bych před trenérem s nádherně vypracovaným hrudníkem pokaždé cvičila jen tak, ukazovala mu prsa a napínající se svaly… Přišlo mi to tak strašně ponižující, ale zároveň nádherné, až jsem se znovu zadýchala – tak strašně rychle!

„Neumíš pořádně dýchat, copak to nevidíš? Přestaň a pomalu zhluboka dýchej. Pomalu…“

Položil mi obě dlaně na prsa a lehce stisknul.

„Dýchej,“ zašeptal a mezi prsty sevřel ztuhlé bradavky.

Nenápadně jsem si zula nohou o nohu jednu tenisku, ve kterých jsem byla naboso, vyjela kotníkem odspoda po trenérově lýtku až nahoru mezi stehna a pak lehce žďuchla chodidlem do napruženého rozkroku.

Cuknul sebou a na oplátku mi stisknul bradavky tak, až jsem vypískla.

„Nezlob,“ jen se pousmál.

Vzrušeně jsem se nadýchla.

„Jinak…?“

„Jinak uvidíš!“ odseknul.

Zesílila jsem tlak chodidlem a cítila, jak se to pod ním škublo.

„Ale já chci vidět! To jsem ti už přece říkala…“

A pak mě překvapil tentokrát už podruhé.

Prostě si stáhnul boxerky přes boky a nechal je spadnout ke kotníkům. Nádherný pevný kolík se přede mnou vztyčil a trenér pokrčil rameny.

„No? Tak co říkáš?“

Neříkala jsem nic, jenom vzrušeně dýchala.

Chvilku počkal a zase se začal tak zvláštně usmívat, tak, jako by věděl, jak moc má nade mnou navrch a jak mě má ve své moci…

„Mám ti napovědět?“

Přikývla jsem, možná až moc dychtivě.

„Svlíkni se úplně a vykuř mi ho.“

Ještě nikdy jsem nebyla nahá a bosá tak rychle, jako teď.

Pomaličku jsem sjela vlhkými rty po jeho hrudi a bříšku dolů, tam, kde to tak krásně čnělo a tepalo. Prsty jsem obejmula ten jeho klenot a zvedla ho ještě víc, abych mohla ke koulím. Olízla jsem je s požitkem, byl kompletně vyholený a hlaďounký… A pak jazykem a zoubky po jeho péru nahoru k naběhlému žaludu a zase zpátky, i když jsem moc dobře věděla, že by už chtěl, abych ho pohltila v horkých ústech a nepustila ho až do osvobozujícího výstřiku… Ale na to bylo ještě času dost.

Hrála jsem si s ním něžně a dlouho, celou tu dobu mi lehce vjížděl prsty do vlasů, hladil mě po ramenou, po tvářích a po krku a chvěl se, možná víc než já. Když jsem ho prsty jedné ruky pevně stiskla u kořene a nekonečně pomalu si ho vsunula do úst, celý se napnul jako struna a z úst se mu vydral blažený sten.

Dlaní na mém zátylku si začal sám udávat rytmus a já ho na oplátku chytila druhou rukou za koule, hrála si s nimi a lehce mnula, hladila a tahala za ně. Přivádělo ho to k šílenství… Ale dřív, než to, přišel ten tak dlouho očekávaný úlevný a voňavý výstřik. Pokropil mi prsa a kapičky stékaly i na mé chvějící se bříško, tak silné to bylo.

Ale rozhodně to nebylo všechno.

Položil si mě na cvičební lavici a ten dotek chladné černé kůže na zádech ve mně vzbudil dosud nepoznané pocity. Chlípně jsem před ním roztáhla stehna, chytila se rukama za kotníky a zvedla je co nejvýš k hlavě, aby mě viděl hezky roztaženou, růžovou a vyholenou, přesně takovou, jako byl i on. Chtěla jsem ho cítit v sobě a viděla jsem, že s tím žádné problémy mít nebude. Stál mu totiž tak, jako by se před chvílí vůbec nic nestalo.

Byl velký, ale uvnitř se mi zdál ještě větší. Vnikal do mě pozvolna, mučivě pomalu a tak kraťoučkými přírazy, až jsem začala skoro kňučet touhou a zároveň slastí. Pustila jsem si kotníky, nohama ho objala kolem boků a rukama za hlavou se chytla kovových podstavců lavice. Na prsou mi ještě chladnul jeho předchozí výstřik a uvnitř v mí kundičce se už pohyboval mohutný horký píst, ze kterého měl za chvilku proudit další bílý vodopád… Ale ta chvíle se trochu protáhla.

Šukal mě neskutečně dlouho a ve všemožných polohách. Nikdy bych nevěřila, kolik je v obyčejné tělocvičně šikovných místeček na šoustání, někdy tak krkolomných, že jsem se až bála. Ale on věděl moc dobře, co dělá, věděl, jak ho do mě dostat co nejhlouběji, nejsilněji a nejprudčeji…

Když si mě nakonec, celou vláčnou a zrudlou předchozí neuvěřitelnou slastí, napůl odváděl a napůl odnášel do sprch, pták mu pořád ještě slušně stál.

„Je ti jasný,“ zašeptal mi do ucha, „že tohle byla jenom taková rozcvička?“

S tím jsem ovšem počítala.

Věděla jsem totiž, že tohle večerní cvičení s ním už nevynechám ani jediný večer.

Autor: Daniel Felix Hrouzek

Co na to říkáš?