Párty

Linda se nudila. Seděla doma na posteli, zoufale si už poněkolikáté lakovala nehty na nohou a z výparů odlakovače se jí už mírně točila hlava. Opatrně přešla k oknu, mezi prsty pěnové polštářky, otevřela ho dokořán a zhluboka se nadechla. Byl pátek a ona se opravdu nudila.

Kdybych aspoň měla za kým jít! Za někým, kdo by se o mě postaral a třeba mi to i hezky udělal…

Když si uvědomila, jak dlouhá doba už uplynula od jejího posledního rozchodu, nálada se jí zhoršila ještě víc.

Copak já můžu za to, že mě nechal? A že jsem tak blbá, že jsem kvůli němu měsíc brečela a nechtěla s nikým jiným nic mít? Teď si asi všichni myslí, že jsem nějaká divná, nebo co. Kluci mě obcházejí obloukem, jako by se snad báli. Já je přece neukousnu! Když už, tak jenom maličko ochutnám….

Zasnila se a představila si, jaké by to bylo. Mít tady teď nějakého mladého, svalnatého a přítulného, ten by viděl!

Skoro sebou trhla, když se pokojem rozlehlo pronikavé vyzvánění mobilu. Tak vida, že by?

„Poslouchej, co děláš dneska večer?“ uslyšela známý hlas kamarádky Jany.

Uvědomila si, že na sobě přece nemůže dát znát, jak moc je ráda, že si na ni konečně někdo vzpomněl.

„No ahoj. Ještě nevím, právě jsem se rozhodovala, jestli-“

„Ale no tak,“ uchichtla se Jana, „nedělej se! Moc dobře vím, že ses děsně dlouho nikde neukázala, beztak ses chystala zase sedět doma a čučet do bedny. No?“

„Hmmmm…“ zavrčela Linda a měla chuť zavěsit.

„Rozhodla jsem se tě někam vytáhnout a nechci slyšet žádný odmlouvání.“

Linda pokrčila rameny. „A kam jako?“

„Mám novej objev, ten se ti bude líbit… Chci vás představit!“

„Já ti jako budu dělat gardedámu, jo?“

„Ale houby,“ pokračovala Jana už trochu netrpělivě v přemlouvání, „nebudeme tam přece jenom my dvě. Uvidíš, že mi ještě poděkuješ!“

„No to jsem teda zvědavá,“ souhlasila Linda ani ne moc nadšeně. Musela ale uznat, že nálada se jí už maličko zlepšila.

„To buď! Udělej se sebou co jen budeš moct, oblíkni si to nejlepší, ale neoblíkej si toho moc. To by byla ztráta času…“

Ještě se domluvily, kde se večer sejdou, a Linda se vrhla na svůj šatník, do koupelny a k toaletnímu stolku. Času přece nebylo moc!

Napadlo ji totiž, že kdyby se tomu „novému objevu“ líbila víc, než kamarádka Jana, mohlo by to být zajímavé…

Že to ale bude trošku jinak, to ji napadlo už když přicházela na ono náměstí, kde pěkně dlouho nebyla a kde si s Janou daly sraz. Jana už tam čekala a vypadala vesele a natěšeně, když Lindu zahlédla přicházet. Začala poskakovat, mávat a nakonec jí skoro vyběhla naproti. Chovala se jako malá holka a taky skoro tak vypadala.

Nízké kožené šněrovací botky, černé podkolenky, skládanou sukýnku nad kolena a bílou košili s krátkou kravatou – to všechno by Linda ještě snesla. Ale rozpustilé culíky a nevinný kukuč, to u Jany rozhodně nečekala!

„Co je?“ řekla proto místo pozdravu a nechala se od ní obejmout a olíbat.

Nemohla přitom na Janiných rtech nepostřehnout známou chuť vodky.

„Ty jsi opilá!“ zasmála se a zavrtěla pobaveně hlavou. Tohle ji tedy nepřekvapovalo ani v nejmenším.

„No jasně, jenom trošičku,“ poměrně obratně artikulovala Jana a taky se usmála. „Víš, jak je to tam drahý?“

Linda se podivila. „Kde? My někam jdeme? Myslela jsem, že mi chceš představit toho svýho novýho idola, ne?“

„Jdeme,“ culila se Jana ještě víc, „jdeme za ním. Jdeme se na něj podívat!“

„Jenom doufám, že mě nepotáhneš do zoologický!“ pokrčila Linda rameny a pak už jenom klopýtala za Janou křivolakými dlážděnými uličkami. Na dnešní večer zvolila lodičky na opravdu hodně vysokém podpatku, které sice dělaly její nohy ještě nádhernější, ale na nějaké delší pochůzky městem se vůbec nehodily.

K nim ovšem síťované samodržící punčošky, minisukni jen tak aby se neřeklo, hodně elastický topík samozřejmě bez podprsenky a bez ramínek (mohla si to dovolit) a přes něj jenom lehkou voňavou koženou bundičku – uličkami šeřícího se města tedy v podstatě klopýtala opilá školačka s děvkou v závěsu.

Naštěstí to trvalo jenom pár minut a už trošku udýchaně stanuly před domem, ve kterém se nacházel jeden z místních vyhlášených diskotékových barů.

Linda mírně znejistěla. „My jdeme sem?“

„No jasně!“

„A co tohle?“

Linda ukázala na velký plakát, poměrně nenápadně ale přesto jednoznačně upozorňující na dnešní pánský striptýz.

„No proto jsme přece tady!“ usmála se Jana, chytila ji za ruku a už spolu sbíhaly po schodech dolů do klubu.

Vyhazovač u plechem pobitých dveří, za kterými to už lákavě dunělo a vibrovalo, si je přísně změřil odshora až dolů a pak zase zpátky, ale jinak ani nemrknul. Jana mu podala jakousi kartičku, kterou si prohlédnul a pak se tázavě podíval na Lindu.

Ta jen pokrčila rameny.

„To je můj host! Jo, ona je host, můžu si přece přivíst hosta, ne?“ zaštěbetala Jana a netrpělivě podupávala nožkou a poskakovala. „No tak, už chceme dovnitř!“

Vyhazovač jen pokýval hlavou a docela galantně je vpustil dveřmi dovnitř.

Bylo to jako skok do jiného světa. Linda nevěděla, jestli se ocitla v pekle nebo v ráji, každopádně se cítila jako v jednom ze svých snů. Všude kolem v blikavém šeru postávala, procházela se nebo posedávala spousta nafintěných žen a dívek, vlnily se do rytmu hudby, popíjely na baru nebo se svíjely na tanečním parketu – ale ne samy. S nimi tu bylo několik desítek víceméně nahých mužů.

Podívala se na Janu, ale ta na ni jenom mrkla a už ji táhla k baru.

„Tohle je nějakej divnej striptýz!“ podotkla Linda roztřeseným hlasem, když se zhluboka napila objednaného RedBullu s vodkou.

Nemohla si pomoct, ale pořád musela pokukovat po svalnatých vypracovaných tělech mladíků. Všichni byli hladce vyholení, usměvaví a nechali si dělat… úplně všechno!

Jana se také rozhlížela kolem, ale spíš jako by někoho hledala.

„Dostala jsem se sem úplně náhodou, přes jednu známou. Je to vlastně takovej klub, ženskej klub. Platěj se příspěvky a tak a jednou za měsíc se tady dělají akce. Různý, ale v podstatě něco podobnýho, jako teď. Ten plakát venku je jen taková zástěrka, stejně na akci nepustěj nikoho cizího, však jsi viděla. Na tý minulý jsem poznala Patrika a – no támhle je! Patriku!“

Než se Linda stačila vzpamatovat, zmizela Jana kdesi mezi skupinkou v jednom z temnějších rohů.

Napila se znovu a zase se rozhlédla kolem. Nemusela hledat dlouho. Jen pár metrů vedle ní stála mladinká blondýnka s rozepnutou halenkou, zjevně opilá, celá zrůžovělá a rozesmátá se zářícíma očima. Právě si klekla před jednoho z nahých mladíků, jednou dlaní ho hladila po pevném zadku, druhou mu masírovala koule a moc se s ním nemazlila, ale on ji jen chytil za vlasy a přitáhl si její ústa blíž ke stojícímu péru. Blondýnka se ani chvilku nerozmýšlela a začala ho olizovat, sát, něžně okusovat a kouřit.

„Líbí se ti to?“ ozvalo se najednou Lindě těsně u ucha a zároveň jí někdo přejel dlaní po zadečku.

Otočila se a uviděla dalšího mladíka, samozřejmě nahého, jak jinak. Vedle něj stála Jana a držela se ho jednou rukou kolem útlých boků.

„Tak tohle je Patrik a já bych chtěla, abyste se seznámili,“ prohodila Jana jen tak mimochodem a laškovně plácla dotyčného přes zadek.

Linda bezradně pokrčila rameny a udělala pohyb, jako by chtěla Patrikovi podat ruku. Ten ji ale lehce zachytil a přesměroval do svého klína, takže nakonec stiskla něco úplně jiného.

„No tak už jste se seznámili,“ rozesmála se Jana a dala Lindě pusu na tvář. „Vůbec se nestyď, tady přece vůbec o nic nejde. Dělej si co chceš a s kým chceš!“ řekla pak a jakoby na důkaz si klekla vedle té snaživě pokuřující blondýnky a začala jí pomáhat olizováním koulí.

Linda si jen objednala ještě jeden mix a cítila, jak se pomaličku rozehřívá.

„Pojď,“ řekl jí najednou Patrik a odvedl ji za ruku k malému pódiu s lesklou silnou tyčí v podlaze.

Jako ve snách si nechala pomoct nahoru a začala se vlnit do hudby. Vodka s energetickou bombou začínala zabírat a Linda začala dostávat chuť na něco, co už pěkně dlouho neměla.

Podala Patrikovi ruku a naznačila mu tak, že má jít za ní nahoru. Postavila si ho zády k tyči, zvedla mu ruce nad hlavu a přísným gestem naznačila, že tak má zůstat. Nebránil se vůbec ničemu, jen se usmíval a díval se na ni pohledem, který byl docela jednoznačný.

Otočila se k němu zády a začala se o něj třít krouživými pohyby zadečku v minisukni, pak zase kopečky ňader, odhodila koženou bundičku někam na zem a klidně ji vyměnila za holou voňavou kůži toho krásného muže, chlapce, vybaveného a poslušně stojícího… a stojícího.

Všude kolem se stále opilejší a odvážnější dívky měnily v nadržená zvířátka, rozepínaly si halenky, stahovaly trička a odhalovaly ňadra a ztuhlé bradavky, laskaly se navzájem nebo se dělily o vždy připraveného „striptéra“, kterých bylo dostatek… Do umělého kouře, který se místy líně převaloval nad podlahou, se začal mísit daleko intenzivnější a rozjitřující pach potu, vzrušených těl a lepkavých šťáv.

Jedna z dívek se vyhoupla na pódium k Lindě, postavila se za Patrika a začala mu ho dlouhými pevnými tahy pevně stisknuté dlaně honit. Linda ze si stáhla topík pod prsa a nechala je tak docela odhalená. Klekla si před Patrika a nechala si od té dívky položit jeho péro mezi drobná ňadra, která musela z obou stran přitisknout dlaněmi k sobě, až se mezi nimi utvořil potřebný sladce horký a kluzký žlábek.

Když nakonec stáhla Patrika dolů k sobě, nechala se položit na záda a stáhnout promočené kalhotky už bylo otázkou několika sekund. Pak už se nechala unášet sladkými vlnami slasti, které ji přinášely Patrikovy ruce a prsty… Nebo možná někoho jiného, možná té dívky, co ji ještě před chvílí olizovala a okusovala bradavky, možná kohokoliv z těch lidí kolem, to už teď bylo jedno. Přitáhla si kotníky až k hlavě, shodila si přitom z nohou lodičky a dala svou nadrženou kundičku k dispozici každému z nich.

Rozhodně je nepočítala, ale když se s roztřesenými koleny a s pocuchaným zevnějškem nakonec vrátila zpátky k baru na další drink, byla si jistá, že jich možná bylo víc, než za celou dobu předtím.

Docela náhodou našla na jedné z barových stoliček sedět Janu. Byla jen v podkolenkách a rozepnuté košili, labužnicky kouřila tentokrát už jenom cigaretu a žíznivě si lokla něčeho, co určitě nebyla jen obyčejná minerálka.

„No teda, tys to pěkně rozjela!“ mrkla na Lindu a pohladila ji po tváři. „Taky jsem si líznula, ale jenom maličko… Toho sis určitě ani nevšimla!“

Linda si unaveně odfoukla vlasy z upoceného čela.

„To fakt ne. A i kdyby, asi by mi to nevadilo…“

„Doufám, že ti to nebude vadit ani příště. Hrozně ráda bych se od tebe nechala lízat, zatím co by tě někdo píchal…“

„Nojo,“ zakňourala Linda při té představě, „ale říkala jsi přece, že tyhle párty jsou jednou za měsíc, nebo ne? Tak dlouho já to nevydržím!“

Jana se jen ďábelsky ušklíbla.

„Žádnej strach, kočko. Mám telefonní číslo na Patrika a spoustu dalších. Můžeme si vybrat klidně na každej den jinýho!“

Linda ji místo odpovědi jen velice dlouze a upřímně políbila.

Byla jí totiž vděčná za to, že se od toho večera už vůbec nikdy nenudila.

Autor: Daniel Felix Hrouzek

Co na to říkáš?